Vojenská pevnost na ostrově Hvar

Něco málo pro nadšence bunkrologie. Tentokrát je to kus betonu z Chorvatska, kde jsme odložili přítelkyně na pláž a hurá na pořádný vojenský průzkum:o).

Měsíc srpen byl ve znamení dovolených a tak jsme i my měli takovou celoklubovou dovolenou. Nicméně jsme na vás nezapomněli a připravili jsme pro vás pár fotek z našeho pobytu v Chorvatsku, kde část MG trávila společný týden. Nebojte nechceme vás nudit nudnými fotografiemi z pláže, ale nabídneme fotodokumentaci z našeho průzkumu bývalé vojenské základy jugoslávské armády.

Dovolenou jsme trávili na ostrově Hvar, jenž je poblíž chorvatského pobřeží. Ostrov sám o sobě žije trochu zvláštním životem, jenž pro nás vnitrozemské krysy je trochu nezvyklý. Nicméně jednoho dne jsme ženy nechali válet se na pláži a oděni do maskáčů vzor 95 jsme se vydali na průzkum ostrova. O vojenské pevnosti jsme věděli z internetu, i přibližně kde ji hledat. Následovala cesta po místních úzkých cestách přes Starý Grad na poloostrov Kabal, kde se nachází zmiňovaná vojenská základna (zátoka Lozna). Na námi zakoupené turistické mapě je základna značená jako Tunelli a nachází se v poměrně turisticky opuštěném koutu ostrova. Na mapě je vyznačen cesta až přímo do zátoky, ale poslední úsek je spíše pro 4x4. Ten jsme absolvovali pěšmo.

Samotná vojenská základna leží na pobřeží a přístupová cesta ze zátoky Lozna je taková širší pěšina pár metrů nad mořem, lemovaná zbytky prasečích ocásků s ostnatým drátem. Ještě před začátkem pěšiny narazíte na torzo rezervoáru vody. Ten je zde u každého stavení nezbytný, neboť v létě je na ostrově abnormální výheň, a jelikož žádné stavení zde poblíž není, lze usuzovat, že je součástí základny. Na konci pěšiny začíná tunel, vchod do podzemí. Celá základna je zbudována ve skalním masivu nad mořem. Celkem pět dělostřeleckých palpostů ústí na povrch skalního masivu, společně s pozorovacím bunkrem, který je několik desítek metrů nad hladinou moře. Vše směrem na otevřené moře a propojeno chodbami, ve kterých jsou občas zbudovány místnosti (zřejmě skladovací, spojovací či velitelské). Samotné chodby jsou vylámány do skalního masivu bez úprav jen s občasnou úpravou betonem. Podlaha je pokryta štěrkem (makadam). Místnosti jsou celé betonové. Za zajímavost stojí chodba do pozorovacího bunkru, která je několikrát zalomená s hodně moc schody směrem vzhůru. Překonáte tak několik metrů převýšení, ovšem výhled na otevřené moře stojí za to. Za zmínku také stojí druhý vchod (zřejmě záložní) na druhé straně skalního masivu a na hřbetu skalního masivu zapuštěné kruhové stanoviště vyzděné z kamenů. Stanoviště se nachází pár metrů od ohybu cesty směrem do zátoky, odhadem nad místem pozorovacího bunkru. Zřejmě mohlo sloužit k umístění antény, ale spíše obrany základny samotné těžkým kulometem. Dnes je toto stanoviště zarostlé v křoví, kdo se trošku zajímá o bunkrologii určitě jeho umístění na místě snadno vytuší. Co se týče vybavení základny, krom pár ostnatých drátů, 1x kovových dveří a vytrženého zábradlí nezbylo nic, jen holá skála. Maskování objektů na povrchu bylo provedeno kameny, jenž byly spojeny dráty a visely ze stropnice objektů směrem dolů. Část maskování se dochovala. Nutno ovšem říct, že slaný mořský vzduch nahrává korozi, takže časem veškeré kovové prvky zmizí.

Tato vojenská základna byla vybudována v roce 1969 (tedy tak lze usuzovat s data otisknutém v betonovém prstenci jednoho z palpostů). Všechny palposty směřují na otevřené moře před průplav mezi ostrovy do přístavu Split. Domníváme se tedy, že sloužila k obraně splitského přístavu, resp prostoru na moři před ním. Vzhledem k postoji diktátora Tita vůči tehdejšímu SSSR, šlo zřejmě o obranu jak proti západu, tak i proti východnímu bloku. To by vysvětlovalo i rok vzniku 1969, neboť Jugoslávie mohla být poučená vývojem v tehdejším ČSSR, kdy rok před tím (1968) ČSSR  okupovala vojska Waršavské smlouvy. Tehdy Jugoslávie nabídla podporu ČSSR, a vzhledem k „neposlušnosti“ jugoslávského komunistického režimu byla pravděpodobnost vojenské intervence sověty velmi vysoká. Zkrátka Tito nebyl zrovna moc velký kamarád s Kremlem, proto i toto mohl být důvod k výstavbě této vojenské pevnosti.

Co se týče místních obyvatel o vojenské pevnosti nechtějí moc hovořit. Vzhledem k nedávnému válečnému konfliktu v samotné Jugoslávii zřejmě nechtějí moc vzpomínat. Jeden domorodec nám sdělil, že tam byly nukleární (jaderné) bomby. Tato informace zřejmě nebude mít velkou váhu, neboť každý ví, jak funguje drbárna a čím míň se toho ví, tím větší drby to jsou. Navíc samotná pevnost nemá kapacitu skladovat jaderné bomby, proč a k čemu? Jediné co by mohli skladovat, je dělostřelecká munice s obsahem obohaceného uranu. Otázkou je jestli tehdejší Jugoslávie touto municí disponovala a jaké zbraně byly na této vojenské pevnosti osazeny. Za zmínku ještě stojí průzkum opuštěného stavení, kde jsme objevili torzo polní vojenské kuchyně jugoslávské armády. Jestli stavení původní obyvatelé opustili kvůli občanské válce v tehdejší Jugoslávii či z jiného důvodu nám nebylo jasné.

Závěrem nutno ještě dodat, že jsme defakto nenašli jediný spolehlivý zdroj, který by nám určil k čemu vlastně byla pevnost zbudována, proto se jedná čistě o naši hypotézu dle skutečností na místě zjištěných.

Fotogalerii naleznete zde

Sepsal No55.