Report Mordloch 2009

Akce probíhala v brdských lesích okolo Mníšku pod Brdy a terén sám o sobě byl velmi zajímavý. Smíšený les, s nízkým porostem, jenž vytvářel společně s  roklinami velmi dobré střelecké kryty. Účastníci byli

rozdělení do tří skupin. Dvě skupiny „žoldáků“ a jedna skupina „loupežníků“, kteří tvořili obou skupinám oponentůru. Pro každou skupina byly připravené úkoly, po jejichž splnění dostávaly instrukce k dalšímu úkolu. Po dokončení každého úkolu se mrtvé jednotky žoldáků a loupežníků recyklovali a pokračovali dál ve hře. Systém byl velmi podobný Letnímu Vyvedení a tak jsme se velmi rádi zúčastnili.

Jako červení žoldáci jsme byli vysazeni pod Skalkou a začala ta nejtěžší část. Zvládnout počáteční kooperaci. Ovšem celé velení to zvládlo na výbornou a téměř okamžitě byla celá jednotka velmi efektivní jak bojově, tak i morálkou. Jako první úkol jsme měli z rukou loupežníků získat bednu, která nás doprovázela až do konce. Ještě před prvním střetem jsme chybou Ďábelské Gardy byli oslabeni o část mužstva, jenž neudržela koordinovaný postup. I přesto se nám podařilo loupežníky eliminovat. Zbylému seskupení (PP a S.P.A.S.) jsme a při útoku kryli záda a průběžně jsme přecházeli z druhosledových linií na palebnou podporu prvních linií. Bohužel menší lest loupežníků slavila úspěch v našich zadních řadách, kam se dva střelci dostali chvilkovou nepozorností a napadli tak druhý sled, jenž byl oslaben. Naštěstí první linii tento fakt neunikl a bleskurychle vytvořili krytí zad celé skupině, a první úkol tak splněn. Následovně se nám dostalo dalších jasných instrukcí.

„Přesuňte se o necelý kilometr, na místě zajměte jistou osobu s červeným označením. Za každou cenu musí zůstat naživu. Jen ona je schopna v další etapě vystoupit na rozhlednu a tímto splnit třetí úkol“. Tato etapa byla provedena velmi rychle. Zaváháním se riskovalo přesunutí nepřítele do lesního hustého porostu, který 100m před námi mohl vytvořit výhodnou pozici pro obránce. Celá jednotka S.P.A.S se s námi natlačila okamžitě do tohoto porostu připravena krýt levou stranu útoku právě z této pozice. Přes tuto lesní kulisu jsme se dostali až na úroveň bunkru, jenž byl cílem další etapy. Loupežníky jsme nelítostně zlikvidovali a klíčovou osobu zajali. Proběhlo doplnění munice a malý oddech.

V tuto chvíli máme podklady pro třetí úkol a ten zněl. „Bezpečně dopravte klíčovou osobu 850m roklinou k bodu rozhledna. Tam vystoupí nahoru na ni a tímto splníte třetí úkol.“ Postupovali jsme následovně. Ďábelská Garda po pravé straně rokliny, Pohanský Pes zajišťoval eskortu klíčové osoby roklinou a po levé straně jsme postupovali my a SPAS. Po překonání pár stovek metrů jsme začínali pociťovat postupně se zvyšující odpor loupežníků. Při neustálém hecování velitelem jsme byli neuvěřitelně agresivní a touha po dobytí rozhledny nás hnala stále kupředu. Po dopravení osoby a jejím následovném vystoupání na rozhlednu byl úkol splněn a my si vítězně na místě oddechli.

Čtvrtou etapou pro nás bylo dobytí Loupežnického sídla. Po velmi krátkém přesunu, jen pár set metrů. Jsme jako MG zůstali vzadu pohlídat materiál (bednu) a útoku se tak neúčastnili a pouze sledovali z dostatečné vzdálenosti, kdy jsme na podporu poslali Boba, s jeho krvelačnou kulometnou „Bertou“.Tento úkol se podařilo splnit až nad očekávání dobře a po opětovném doplnění stavu střeliva se pokračovalo na pátou etapu.

Z důvodu pomalého obsazení základny se loupežníci stáhli na ještě lépe bránitelnou pozici, a my si dali obrovský výstup, směrem do připravené loupežnické obrany. Po všech těch zdařile splněných úkolech jsme si věřili a eliminaci nepřítele provedli nad očekávání rychle. Nejdříve to tak jednoduše nevypadalo z důvodu dosti otevřeného kopcovitého terénu, ale souhrou všech spolubojovníků postupujících v kompaktní rojnici nebyl velký problém takovéto opevnění dobýt a obsadit.

Následoval náš poslední úkol, který rozhodoval o výhře jedné ze stran žoldáků. „Urychleně se přesuňte na kótu Babka, kde se odehraje poslední boj. Jaká ze stran Žoldáků se na místo dostane rychleji musí pozici ubránit!“ Na nic se nečekalo a téměř úprkem se celá skupina přesunula na kótu Babka. Měli jsme protentokrát štěstí. Obsazená již sice byla, ale pouze pár civilisty, kteří po krátké domluvě ustoupili (děkujeme) a my tak mohli pokračovat v připraveném scénáři. Opevňovací práce byly asi v polovině, když na nás zaútočil druhý tým žoldáků. Každý z nás popadl zbraň a trdě bojoval. Já byl uzemněn společně s Georgem za 40 čísel vysokou zídkou, narychlo uplácanou z kamení. Nepřítel byl všude! Podařilo se nám zastavit první vlnu útoku, přičemž jsem měl zásahem vyřazenou zbraň. Úniková cesta žádná a nepřítel všude, jeden kvér na dva střelce a posledních pár kuliček! Tak vypadala naše situace. Střídali jsem se o zbraň, jak nepřítel přebíhal stále blíž a blíž. Výstřely nám svištěli těsně kolem hlavy, za námi se ozýval velitel a povzbuzoval nás k udržení pozic. Nesmíme to vzdát, nesmí nás zabít. Tyhle myšlenky kolovaly hlavou, když výstřely létaly těsně kolem nás, ale nedali jsme se a palbu byť z jedné zbraně opětovali. Byly to nervy. Po odražení útoku se zprava do boku nepříteli předsouvá SPAS a čistí zbytky nepřátel přímo před námi. Obklíčení povoluje a já vstávám a beru od jednoho z těch mrtvých zbraň. Jdu jim to vrátit za moje padlé kamarády. Převalíme se přes val a ve tu chvíli ustrnu. Chvíli hledíme s nepřítelem na sebe. Následují výstřely. Padám k zemi... To je konec ležím zasažený na zemi a ostatní z mých spolubojovníků z MG, SPAS, PP a Ďábelské Gardy likvidují poslední zbytky nepřátel. Padl sem v posledních momentech vyhrané bitvy……Zklamal sem.

PS: Bylo nám ctí, že jsme se mohli zúčastnit této akce a tímto bychom chtěli za ni poděkovat organizátorům (Two Towers a Camels) a také všem spolubojovníkům.

Mlaďas