Report Ralsko 2010

Dne 2. 7. až 6. 7. 2010 MG provedli průzkum části bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko. Trasa vedla  z Bělé pod Bezdězem, přes Radechov, Horní Krupou, Jabloneček, oboru Židlov, Nový Dvůr, Ploužnici, letiště Hradčany, Strážov a Doksy. Celý průzkum se zaměřoval především na bývalé vojenské objekty.

Historie novodobého vojenství v Ralsku začíná roku 1942, kdy na části území cvičil v písčitých polích Wermacht střelce panzerfaustu a panzerschrecku. Koncem války roku 1945 vybudovali němečtí ženisté v prostoru dvě letiště. První u Hradčan, které bylo poškozeno americkými i sovětskými nálety a druhé mezi Hvězdovem a Mimoní. Po válce došlo k odsunu sudetských obyvatel z tohoto prostoru a vláda 30. 10. 1946 rozhodla o zřízení "vojenského tábora Bezděz", později přejmenováného na Vojenský újezd Ralsko. Začátkem roku 1947 byla tato oblast vyklizena a zbylí obyvatelé vysídleni. Některé vesnice byly srovnány se zemí, jiné využity pro potřeby armády. Československá armáda v prostoru postavila různá zařízení pro výcvik vojsk: letiště (Hradčany), tankodromy, hluboké brody a tankové střelnice Židlov a Bělá. Dále také muniční sklady, garáže pro vojenskou techniku. Roku 1968 po srpnové invazi "spřátelených" vojsk se na Ralsku zabydluje Rudá armáda, která v 80tých letech rozšiřuje Hradčanské letiště. V rámci sovětského vesmírného programu je Hradčanské letiště díky svým parametrům určeno jako záložní letiště pro přistání raketoplánu Buran. Svými technickými parametry Hradčanské letiště bylo středoevropským technickým unikátem, jako jedno z mála mělo vyhřívanou přistávací plochu pomocí parovodních kanálů, které vytápěla blízká teplárna (dnes teplárna slouží pro vytápění bytů).

Bohužel Rudá armáda v Ralsku způsobila poměrně velké ekologické škody. Zejména na Hradčanském letišti, kde se nacházely jedny z největších skladů pohonných hmot a mazadel na našem území. V nevyhovujících nádržích bylo skladováno přes 37 000 m³  benzínu, nafty, oleje, leteckého paliva atd. Dne 30. 5. 1991 z Ralska odjíždí poslední sovětský vojenský transport a prostor přebírá československá armáda, která do roku 2004 provádí pyrotechnickou sanaci. V devadesátých letech po opuštění armádou začíná rozkrádání a devastace špatně hlídaných objektů. Dnes je většina objektů těsně před spadnutím a vážně poškozena vandalstvím a rozkrádáním. Zmizelo vše železné a co nešlo ukrást bylo zdevastováno a zničeno. Jediné železné, co zbylo v prostoru, je železniční most, jenž spojoval letistě s Mimoňským nádražím, ale i ten pomalu podléhá nájezdům železožroutů. V roce 2003 byly na železničním náspu ještě koleje. Dnes už tu nenajdete ani pražce. Za deset let bude vojenský prostor připomínat je pár asfaltových cest, opuštěné okopy uprostřed lesa, rozpadlá suť a stará vedení. O co přírodu obohatila armáda, dnes dokonale ničí dotační politika ministerstva zemědělství či fotovoltaické elektrárny. Bývalé tankodromy a střelnice bohaté na biodiverzitu pomalu zarůstají a  často jsou i umělě zalesnovány chudou borovou monokulturou, takže i zajímavá vojensky vzniklá přírodní zákoutí s bohatou biodiverzitou pomalu mizí. Bohužel.

Garáže tahačů raket Jabloneček: devadésátá léta, rok 2005, rok 2010 (vše strženo výstavba fotovoltaické elektrárny).

Fotogalerie ke kochání od válečného zpravodaje Ondry a Maikla zde.

No55

(foto zdroj: MG a www.podzemi-cma.cz)