Report Unit 3

Unit je akce, jenž se na rozvíjející polské military scéně odehrávala již po třetí a letos přebírala prvky z českých military paintballových her. MG neodolalo a využilo pozvání  na akci a zámířilo po "šílených" polských cestách bojovat do oblasti Darlowo (Polsko) k Baltskému moři. O tom jaké to bylo a jaké nás potkali strasti a slasti pojednává tento report.

Cestu k Darlowu bych raději vynechal neboť myslím, že kvalita polských silnic je celosvětově známa a fakt, že 1000 km jsme jeli přes 16 hodin hovoří asi za vše. Kolem 3 hodiny ranní jsme dorazili do vesnice Wilkovice, kde naše skupina měla základnu. Bohužel pro českou jednotku nebyly informace až tak jasné a většina faktů byla opředena tajemstvím. a tak přichází na řadu rychlá informativní představovačka. Dovídáme se že se jedná o čínsko-ruský konflikt, a my v roli čínských vojáků máme hlídat radar před ruskými partyzány. Také fakt, že v 5 hodin ráno začíná akce nebyl pro nás moc potěšující a tak rychle do spacáků a dohnat tak aspoň hodinu spánku.

V 5h ráno budíček a než se začne něco dít ubíhá téměř hodina. Na rozpravě se dovídáme že naše sedmi členná skupina bude rozdělena na 5+2 a smíchána s polskými bojovníky. Tento fakt, proč dělit sehranou skupinu, moc dobře nechápem. Nicméně za chvíli bude vše jinak. Další přerozdělení přichází brzy a to na 3+2+2. Pořád se nic neděje a tak začínají naše prostoje. Jako spravný velitel se snažím vyzjistit co nejvíce informací o tom jak dlouho se budeme pohybovat v terénu, plnění našich úkolů a dalších možnostech naší skupiny. Na základě informací se vybavuijeme do terenu velmi lehce, tak abychom se mohli pohybovat co nejrychleji. Bohužel jak se později na vlastní kůži přesvědčujeme jsou informace ze začátku dne velmi, ale opravdu velmi, mylné. Připraveni na akci stále čekáme. První část se dostává do terénu před osmou hodinou. Zbytek mezi 8:30 - 9:00. Čtyři hodiny po budíčku. Konečně se přesouváme a obsazujeme první pozici v lese poblíž Wilkovic. Od tud během 5 minut vyrážíme na 4 člennou patrolu. MG + polský kolega Max, který působí v roli našeho komandéra velice rozpačitě a do přikazování na které je military-paintball scéna zvyklá od čr velitelů se mu moc nechce. Běhemem 3 hodinové "tiché procházky" lesem začínám podezřívat polskou stranu, že si moc neví rady s naším českým kontigentem na této hře. Je nám sice přidělen polský velitel, ale jaksi ho nikde nevidím ani neslyším a náš bojový potenciál zůstává nevyužit. Po návratu z patroly na výchozí pozicie v lese nás za chvíli stahuje uaz 452 a přesouváme se vozem na další pozici. Tady se setkáváme se zbytky českého kontignetu a opět čekáme. Na co? Nevim. Spojení začalo trochu váznout. Poté přichází pokyn k přesunu čechů na přístávací zónu pro přepravu vrtulníkem k radarové základně. Na vrtulník opět čekáme. Je kolem 15h, když přilítá vrtulník aby nabral náš český kontingent a přepravuje nás k radarové základně. Zde se urychleně vysouváme asi 200m od základny a zaujímáme pozice u cesty. Opět se nic neděje. Další čekání ve škarpě u cesty. Trochu mě ale mate naše pozice. Naprosto nesmyslná obrana něčoho co v této akci nemá význam. Místo radarové základny hlídáme přístupovou cestu. V táboře (radarové základě) probíhá rušný provoz, a zřejmě asi poláci nechtějí být utajení a chtějí nepříteli usnadnit pátrání po základně. Začíná se pomalu projevovat chybná vystrojenost do terénu, a plná polní jenž jsme na základě "ne" informací odložili citelně chybí. Zima pomalu vleze všude. O nevyspalosti ani nemluvim, ale ještě to jde. Po rozmluvě s velitelem tábora se přeskupujeme blíže k základně, abychom se lépe zapojilil do její obrany. Zaujímame pozice na přístupových cestách a snažíme se maximalně vytížit kulomety, které jsou v naší skupině dva a opět čekáme. Začíná se stmívat a tim i klesá teplota. Zima se pravidelně střídá s ospalostí. Už jsme na nohou cca 16h a pokud počítám cestu z čr tak 49hodin s 1 hodinou spánku. I přes snahu polské strany, jenž nám zajistila teplý hrnek kávy, který sem si u místního velitele vydupal je situace na statické obraně  naší skupiny tristní. Vidiny baterek v lese nás drží ve schizofrenické pohotovosti, samozřejmě je to jasný měsíčný svit. Na polské straně dochází k dalšímu nešvaru a to samovonému odchází s obrannných pozic. Zkrátka "už mě to tu nebaví jdu se vyspat" což je občas k vzteku. Kolem 21hodiny to náš český kontingent vzdává a značně vymrzlí se stahujeme poprvé na naší  výchozí základnu, aniž bychom za celý den spatřili nepřítele. Za 2 hodiny po našem stažení radarová základna padla do rukou nepřítele, neboť polští obránci se svým přístupem základnu nemohli ubránit.

Bohužel jsme nevydrželi až do konce, a z této akce mám smíšené pocity. Snad chybou organizátora, či chybou nezkušeného velení jsme neustále někde čekali. Nechat stát někde 10 hodin jednotku o 7 lidech je pro velícícho velký luxus a toho si tam polská strana dopřávala velmi mnoho. Častokrát se během dne měnili informace, což chvílema vypadalo jako by organizátor vše řešil namístě nějákou ledabylou improvizací a nevěděl co s těmi prokletými čehuny. Častokrát sem měl pocit, že tito lidé studovali akorát nějáké příručky speciálních jednotek či průzkumníků a že celá akce je právě na této teoretické zkušneosti stavěna aniž by si někdo tyto poznatky "ohmatal" v terénu praktickým vyzkoušením. Velká část polských bojovníků se tvářila při jákékoliv banální činnosti velmi důležitě a leckdy věnovala nesmyslný díl energie na naprosto pro boj nepodstatnou činnost, což samozřejmě vedlo jisté neefektivnosti. Prostor byl velký nádhérný les s mokřady, technika měla také své velké plus, ale to vše zůstalo díky chaotickému provedení akce, či velení tak trochu  nevyužito. To je bohužel škoda a polská military scéna si na kvalitní akce tipu Železný trojuhelník, Alej prokletí, či Letní vyvedení, jimiž se inspirovala asi ještě nějáký pátek počká. Také disciplinovanost polských týmů je zřejmě na  úrovni českých týmů před rokem 2005, což bylo i kolikrát na této akci vidět a častokrát to přinášelo i své mouchy. Ovšem jsou zde velmi dobré základy na kvalitní akce, a vzhledem ke vztahu civilního sektoru k armádě, na níž jsou Poláci patřičně hrdí,  mají právě poláci i pochopení k ostatním "zeleným sportům", a je jen otázkou času kdy se jim podaří vychytat drobně větší nedostatky a uspořádat velmi kvalitní akci.

Foto našeho českého kontingentu najdete zde.

PS: cestou nazpět jsme jako klub dobili pláže Baltského moře, což pro mě osobně bylo asi největší vyvrcholení této akce. Zkrátka Česku chybí moře a je to znát:o).

PS: Děkujeme polským military-paintballistům za pozvání a doufám, že i přes naše kritické názory nás ještě občas pozvou - rádi bychom přijeli:o).

Sepsal: No55

Foto: Anička