Pracovní tábor Vojna 2011

Klub MG se dne 5. až 6. 7. 2011 vydal přes nespočet výsypek zaniklých uranových provozů, napříč Příbramskem, aby navštívil památník Vojna. Tento památník leží na Příbramsku u kóty 666 m n. m. (Vojna) a zde v padesátých letech dvacátého století politicky nepohodlní občané ČSSR zakoušeli "lidskost" zlovůle tehdejšího komunistického režimu.

Pracovní tábor Vojna byl vybudován v letech 1947 až 1949 německými válečnými zajatci. Tito váleční zajatci pak v blízkých šachtách Vojna 1 a Vojna 2 pracovali na dobývání uranové rudy, kterou Československo v rámci bratrské pomoci vyváželo do tehdejšího Sovětského svazu. Na přelomu 40. a 50. let 20. století museli být němečtí zajatci dle uzavřených mezinárodních smluv navráceni zpět do Německa a nastal problém, jak zaplnit uvolněná pracovní místa v tomto i podobných lágrech. V důsledku komunistického převratu v únoru 1948 a následného společensko - právního vývoje se rozhodlo tehdejší komunisické vedení státu využít pro tyto účely značné množství pracovní síly z řad tzv. chovanců tábora nucených prací, kteří začali od poloviny roku 1949 naplňovat bývalý zajatecký pracovní tábor na Vojně. Jednalo se o lidi, kteří byli z politických důvodů, protiprávně, internováni bez soudu, pouze na základě doporučení politické komise. Politické komise měly většinou stanovenou kvótů kolik dodají k politické převýchově vhodných občanů do pracovních táborů, a tak se kolikrát stávalo, že k politické převýchově se dostávali občané za velmi banální záležitosti. Postupně zde vznikl největší tábor nucených prací v oblasti těžby uranu v Československu. Roku 1950 měla Vojna 530 chovanců a na jaře 1951 již 761.Tito lidé byli využíváni k plnění úkolů v rámci důlní činnosti i k zajišťování chodu lágru, včetně jeho rozšiřování. Nutno podotknout, že Vojna nebyla jediný pracovní tábor pro chovance (další jsou Jáchymov, Horní Slavkov atd.) a číslo těchto "chovanců" v Československu bylo daleko větší.
Reorganizací byl v roce 1951 Tábor nucených prací Vojna přeměněn v Nápravně pracovní tábor Vojna (v dobovém označení NPT - U), dostal statut vězeňského zařízení. Chovance střídají soudem, často ve vykonstruovaných procesech (10 let a více), odsouzení političtí vězni, a to nejčastěji za velezradu, pokus o velezradu, napomáhání k velezradě, vyzvědačství, pokus o nedovolené opuštění republiky, podvracení lidově demokratického zřízení. Spolu s nimi zde absolvovali výkon trestu také vězni kriminální, retribuční (kolaboranti z dob druhé světové války) a odsouzení za tzv. černý obchod. Mezi politickými vězněni nechyběli známí vědci, umělci, duchovní, politici, sportovci (hokejoví reprezentanti, mistři světa z let 1947 a 1949) atd. V roce 1961 je tábor postupně uzavřen, většina politických vězňů je amnestována uvolňujícím se komunistickým režimem.

Dovětek: osobně jsem čekal od Památníku Vojna větší autenticitu, o to víc, že se jedná údajně o jediný "dochovaný" tábor z těchto temných let. Vše je tu nově opravené, často bohužel necitlivě doplněné novodobou betonáží. Rozhodně nečekejte, že se před Vámi rozestoupí les a vy se ocitnete v tváří tvář tvrdému režimu padesátých let dvacátého století. A to je právě velká škoda! Smutně zajímavé místo dostalo uměle uhlazenou tvář, a tak představa jak to ve skutečnosti bylo je velmi těžká a bez notné dávky fantazie nemožná. Dvě věci musím pochvalit: průvodce, kteří se výkladem snaží přehlušit tvrdé rány necitlivé opravy památníku a originální bunkr korekce. Bohužel i bunkr je opět zprzněný necitlivou betonovou přístupovkou. V žádném případě se nejedná o skanzen pracovního tábora a místo pohledu na historickou scénu se dostává na řadu jakési golfové hřiště podepřené příběhem politických vězňů. Očekával sem, že po návštěvě takového památníku se dostaví přemýšlení a frustrace nad tím, co všechno se v 50. letech v Českolovensku dělo, ale nepůsobí to vůbec nijak. Na památník takového formátů a zaměření docela smutná bilance.

Foto od Ondry naleznete zde.
Sepsal: No55
Foto: Ondra